V pražské Malostranské besedě proběhne 2. října koncert legendární skupiny Precedens. Při té příležitosti přinášíme rozhovor s jejím kapelníkem Martinem Němcem.

Martin Němec
Píšící hudebník a malíř. Narozen 16. 6. 1957 v Praze, kde absolvoval AVU. Kapelník a výhradní
autor hudby a textů rockové skupiny Precedens a Lili Marlene. Natočil desítky alb, vytvořil
hudbu k mnoha filmům a divadelním představením. Získal řadu významných ocenění. Napsal
scénáře ke dvěma filmům a tři knihy povídek. V roce 2025 vydala skupina Precedens další
Němcovo autorské album Odstíny černé. V posledních letech proběhla řada koncertů a série
výstav obrazů po celé republice.

Nové album Precedens se jmenuje Odstíny černé. Co inspirovalo tento název a jak bys popsal hudební a textovou náladu desky?

No, textová a hudební nálada desky musí tvořit jeden celek. Snad se nám to podařilo? Ono jedno bez druhého moc nefunguje. Píseň musí mít, měla by mít, nějakou výpovědní hodnotu, myslím. Už od „saharovských“ (spoluzakladatel kapely Jan Sahara Hedl. pozn. red.) počátků Precedens jsme textovou složku naší práce hodně akcentovali. Přece jen, píseň má být poselství, že jo? Nemůžou to být jen noty a slova! Když ale občas pustím rádio, tak o tom bohužel pochybuju. Název našeho alba je odvozený od titulní písně, kterou ten náš trochu temný „produkt“ začíná. Myslím, že tu temnější (tedy vystavěnou z odstínů černé) stránku alba vyvažuje velká energie a nasazení kapely a celkově rockovější pojetí. Domnívám se, že k tomu přispěla i zvuková spolupráce s Moimirem Papalescu, který desku mixoval a masteroval.

YT: Odstíny černé 

 Křest alba proběhl v Malostranské besedě. Jaké to pro vás bylo, představit novou tvorbu fanouškům na tak ikonickém místě?

Malostranská beseda je takový náš přístav, místo velmi propojené s historií Precedens i Lili Marlene (druhá Němcova autorská kapela se zpěvačkou Dášou Součkovou. pozn. red.) Křtili jsme tady mnoho alb, zkoušeli jsme s oběma kapelami a Lili Marlene tady dokonce vznikla! To když Dáša dělala na baru a uslyšel jsem ji zpívat na nějaké vernisáži v místní galerii. Takže je jenom logické, že poslední album Precedens pokřtil Kamil Střihavka právě v Malostranské besedě. Mimochodem jsme s ním právě natočili další díl úspěšného televizního pořadu Ikony Kamila Střihavky, jehož jsem tentokrát hostem. Samozřejmě si na jeho konci s námi i zazpívá. Jak jinak, než že Odstíny černé. Pořad bude k vidění v lednu příštího roku na ČT-Art.

YT: Křest nového alba v Malostranské besedě s Kamilem Střihavkou

 Byli jste jmenováni do síně slávy Radia Beat v Lokti. Co pro vás toto ocenění znamená a jakou roli hraje pro Precedens a vaši tvorbu?

Je to významné ocenění vzhledem k tomu, že je to díky hlasům posluchačů. To je na tom určitě zásadní. Jinak mi trochu ten termín „Síň slávy“ připadá komický – něco jako „odpočívej v pokoji“, nebo „budeme vzpomínat“ (smích). Precedens se ale právě nachází v přesně opačné tenzi. Při koncertu na hradě Loket, kde jsme tu cenu přebírali, byla hostem na dvě písně i Bára Basiková, která samozřejmě byla velmi důležitým elementem historie kapely. Hlavním posláním koncertu, jako všech v současné době, nebylo ale vzpomínání. Kapela je živá právě teď se zpěvačkou Danielou Langrovou a skvělými mladšími spoluhráči.

YT: Síň slávy Radia Beat Loket a křest nového alba

 Nedávno jste vystoupili i na festivalu Krásný ztráty live. Jak na vás zapůsobila atmosféra festivalu?

Je to moc podařený festival – mám ho rád! Hráli jsme tam opakovaně s oběma kapelami. A lidé velmi spontánně reagovali na tu současnou podobu Precedens a tak jsme z toho měli velkou radost! Jako host s námi tradičně zazpíval jednu píseň Michal Prokop, který je tváří a otcem tohoto příjemného festivalu s pozitivním duchem.

 S Michalem Prokopem jste zahráli skladbu Hoří Notre Dame. Jak vznikla tato spolupráce a proč jste si vybrali zrovna tuto píseň?

V období, před příchodem nových muzikantů a úžasné zpěvačky Daniely – tedy před vznikem současných Precedens bylo takové období, kdy jsem při nějaké příležitosti slíbil Michalu Prokopovi písničku na jeho právě se rodící album. No, a když se po nějakém čase připomněl, řekl jsem si, že by se mi k němu hodila píseň Hoří Notre-Dame, i když už jsme jí natočili s Lili Marlene na covidové album Nevy(í)dané album. Líbila se mu, nahrál ji a měla velký ohlas. Teď jsme ji zařadili i na Odstíny. Je zajímavé, jak každý z těch tří interpretů pojal píseň po svém a jinak. To je na hudbě nádherné, jak ti druzí přinášejí autorovi nějakou nadstavbu danou jejich osobností a talentem. To nejde úplně předpokládat a je to moc inspirativní. Takže vznikly tři verze a já s nadsázkou říkám, že ta píseň je trochu promiskuitní. (smích). Samozřejmě ale že ty tři různé verze jsou podmíněny tím, že Notre-Dame považuju za povedenou skladbu. Takových se asi podaří pár v životě. Ale tak co já o tom vím – to musí posoudit někdo další. No, a na zatím posledním albu Michala Prokopa mám sice jen text, ke kterému vytvořil hudbu klávesista Framus Five, ale zařadili tu píseň na začátek alba a vznikl k tomu i první klip. Píseň se jmenuje A přece ráno.
YT: Hoří Notre Dame s Michalem Prokopem, Krásný ztráty live
https://www.youtube.com/watch?v=KbL1VXmiwOU

 Precedens působí na scéně víc než 40 let. V čem spatřuješ hlavní rozdíl mezi tvorbou kapely v minulosti a dnes? Jaký je současný Precedens s úžasnou zpěvačkou Danielou Langrovou?

Ano, cítím to velmi jasně a musím říct, asi překvapivě pro leckoho, že současná podoba Precedens s Danielou je mi nejblíž, s rytmem téhle kapely tepe mé srdce, abych byl pořádně patetický. (smích) Máme z hraní velkou radost, která nám dodává nezvyklou energii. Samozřejmě, že začátky byly nezapomenutelné a pronikavý úspěch s Bárou v osmdesátých letech s deskou Doba ledová byl zjevením. Ale teď se na podiu nějak cítím nejlíp. Aktuální kapela je nesmírně soudržná – prostě celek. A Daniela souzní s rockovějším pojetím současného seskupení i s mými texty víc, než by mohl kdokoliv jiný. Ono taky přece je většině nových členů kapely přibližně jako kapele samé. Kdo by to řekl před čtyřiceti lety? Krásné období.

 Máte v repertoáru písně, které oslovují posluchače napříč generacemi. Jaké je to, když na koncertech vidíte mladé i starší fanoušky?

To je normální. Já sám jsem zvyklý se, díky mé profesi, stýkat a pracovat s lidmi různého věku. Necítím se dobře mezi výlučně generačními druhy, stejně jako mezi samými chlapy třeba. Jsem takový multižánrový. (smích)

 Co Ti dělá radost kromě skládání hudby, psaní textů a malování?

Nejsem sportovně založený, ale poměrně rád si občas zaplavu – vcelku překvapivě v bazénech. Mám rád tu modrou asi, stejně jako ve svých obrazech. Občas jen tak zevluju, neb jsem v podstatě dost líný. Rád poslouchám vážnou hudbu a často chodím s lidmi, které mám rád, na pivo. Mám radost, že i se synem Janem, mimochodem skvělým grafikem, který se mnou vymýšlel i tu minimalistickou podobu našeho posledního alba Odstíny černé. Je skvělé, že se mu daří v oboru a dělá výborné filmové plakáty - naposledy k snímku Otec pro filmový festival v Benátkách. Rád se směju, ale mívám i velké propady opačným směrem – to ale zrovna není předmětem otázky, že jo? Nejraději, jak už jsem párkrát sděloval národu (smích), se válím po podlaze, nebo v trávě, s naším skvělým psem Barneym. On je po mamince zlatý retrívr a přitom je černý – to je asi pro můj život docela příznačné. Ale oba už jsme poměrně dost zešedivěli, i když máme pubertální chvilky. Vlastně docela často… (smích)

 Jaké jsou vaše další plány do budoucna, ať už s kapelou Precedens nebo ve Tvých dalších projektech, výtvarných, spisovatelských např.?

Aby to všechno nevyznělo jako cesta růžovým sadem, ve kterém střídám klávesy, štětec a psaní. Ona ta tvorba přináší i spoustu pochybností, smutku z nezdaru a různorodých zklamání. Podstatnou věcí, které tyto tíživé tvůrčí epizody přinášejí, je ve výsledku ale i pokora. V mládí se mi jí moc nedostávalo, jak přiznávám, a tak jsem vlastně za ní svým způsobem vděčný. A vděčný jsem samozřejmě své rodině, skvělé dceři Madlence (která vyměnila Prahu za život mezi stromy a milovanými zvířaty) a tolerantní ženě Janě, se kterou jsme se našli už na střední škole, což bylo nedávno neuvěřitelných padesát let… To je trochu šílené, že? To jsem se ale rozpovídal jak na udílení Oscarů. A nikde žádného nevidím. (smích)

A ano, něco mám rozepsaného, něco „rozskládané“ a věčně cosi rozmalované v ateliéru. Snad to někoho potěší, nebo osloví až něco z toho dokončím? Prostřednictvím našeho nového alba Precedens se to, myslím, daří a to podle ohlasů kritiky i posluchačů. Z toho mám velkou radost. Těším se na další koncerty – to člověka hodně naplňuje. Vlastně moooc!

Děkuju za rozhovor!

Foto: Jiří Primas, Zdeněk Sokol, Tom Rozkovec, Zdeněk Král, Jindřich Buxbaum, Martin Myslivec a Iva Žižková