David Cajthaml / Michal Cihlář - SNY a ZÁTIŠÍ

Malíř, grafik a někdejší člen kultovní punkové kapely Energie G - David Cajthaml a Michal Cihlář – autor, který dosáhl absolutního mistrovství v technice barevného linorytu, připravili výstavu, na níž představí jak straší práce, tak i tvorbu zcela novou.

Malíř, grafik a někdejší člen kultovní punkové kapely Energie G - David Cajthaml a Michal Cihlář – autor, který dosáhl absolutního mistrovství v technice barevného linorytu, připravili výstavu, na níž představí jak straší práce, tak i tvorbu zcela novou.
Michal Cihlář vystavuje poprvé ucelenou kolekci svých linorytových zátiší. Od nejstarších drobných grafik z 80. let (Shnilé hrušky, Kotleta, Čaj), přes vrcholné až 19tibarevné linoryty z počátku 90. let (např. Zátiší s grafikou a kedlubnou, jejíž součástí je k nepoznání přetištěná akvatinta Jaroslava Róny) až po díla, která vznikala v posledních měsících. Jedná se o zátiší zkomponovaná z různých erotických pomůcek. Většinu zátiší si návštěvníci mohou prohlédnout i ve skutečnosti. Michal Cihlář je sestavil tak, jak vypadaly v době vzniku linorytů. Vzniká tak zajímavá konfrontace uměleckých děl a reality.
Tvorba Davida Cajthamla se neomezuje pouze na linoryty, i když jsou nepochybně podstatnou součástí jeho tvorby. Vystaveny jsou obrazy – oleje nebo akryly na plátně, koláže, kresby, asambláže, keramické a skleněné plastiky. Hlavním tématem je sen. Někdy v konkrétní, někdy v abstraktní – pouze emoční rovině. Cajtahamlovy obrazy připomínají buněčné struktury pod mikroskopem nebo mžitky, které zůstávají na sítnici oka při pohledu do slunce. David Cajthaml často pracuje s textem – je součástí jeho koláží i linorytů. Někdy jsou to pouze hesla ukrytá v abstraktní malbě, jindy mají podobu deníkových zápisků.

Grafik Michal Cihlář (1960) se považuje především za užitého výtvarníka se skeptickým vztahem k současné umělecké avantgardě. Jeho význam ale nelze zredukovat do jeho subjektivního sebehodnocení. Jeho vyhraněný a maximalistický postoj k umělecké tvorbě a jejím hodnotám má charakter konceptuálně vyhraněného tvůrčího gesta.
Michal Cihlář patřil v osmdesátých letech k postmoderní generaci studentů VŠUP. Už na škole zaujal svou hravostí a především pílí (jeho diplomovou prací byla malba slona v životní velikosti). Již v roce 1981 si osvojil originální techniku barevného linorytu, kterou pak dále rozvíjel. Jeho grafické listy fascinovaly rozměry a s ní spojenou pracností. Výjimkou nebyly grafické listy velikosti postavy v životní velikosti nebo dvaadvacetibarevný linoryt (v roce 1997 vytvořil i 42barevný linoryt). Mezi jeho námětové okruhy patřily portréty přátel, ale také linorytová reprodukce různých elementů užité grafiky, obalů od žvýkaček, tramvajových jízdenek, obalů potravin nebo dokonce celých stránek novin.
Vedle linorytu Michal Cihlář vytváří koláže, občasné plastiky z barevného papíru či aranžované, ručně kolorované fotografie mrtvých ptáčků (1989). V devadesátých letech se ve zvýšené míře věnoval užité grafice, vytvářel plakáty, vstupenky, poštovní známky, knižní a časopisecké ilustrace. Byl tvůrcem vizuálního stylu Zoo Praha (vše od vstupenek či drobných suvenýrů až po billboardy). Mezi vyzrálé volné práce Michala Cihláře patří cyklus inspirovaný narozením dcery Kiki. Výsledné dílo vedle sebe konfrontuje zdrojovou fotografii a její reprodukování formou linorytu. Od devadesátých let se také s přestávkami věnuje tvorbě linorytových zátiší.
Tomáš Pospiszyl

David Cajthaml (1959) (malíř, grafik, spisovatel a hudebník). Jeho tvorba je důkazem toho, že poezie je jen jedna a forma, kterou na sebe vezme je druhotná. Na výstavě můžeme vidět tvorbu vizuální, kresby, obrazy, objekty. Jednotlivá díla jsou často propojena s texty, odkazují na tvorbu literární. Těžko zařaditelný autor náleží především sám sobě. V textu doprovázejícím knihu kreseb a textů ( Mořská dívka) píše o autorovi  A. Goldflam: . ...Když se těmi ilustracemi, grafikami, probírám, jako bych cítil příbuzenství Váchalovo, Kubinovo, Reynkovo a dalších. Samozřejmě, každý přemýšlí jinak, každý jinam směřuje a jinak cítí, ale já u každého zase cítím přetlak nápadů, myšlenek, hravost, hru se smrtí, životem, nicotou, prázdnotou, láskou, také sexem, hledáním smyslu toho všeho, neukojený a neukojitelný tvůrčí pud, posedlost. U každého je to určitě něco jiného, jenže zdroj, pramen, to je podobné. Autor je zastoupen v mnoha soukromých sbírkách v Čechách i v zahraničí. Od roku 2009 je jeho výtvarná tvorba zastoupena v Památníku národního písemnictví.

Galerie u Betlémské kaple - 8. 12. 2010  – 16. 1. 2011
http://www.galerieubetlemskekaple.cz/